Ve městě Alexandrii žila křesťanská panna Kateřina. Pocházela ze vznešené a bohaté rodiny a nevynikala pouze krásou, nýbrž i bystrým duchem.

Když jednou do Alexandrie zavítal císař Maximinus, který křesťany pronásledoval, poručil uspořádat velké obětní slavnosti starým bohům. Kateřina odvážně předstoupila před Maximina. Vytkla mu, že se klaní bezcenným bůžkům a krutě pronásleduje ty, kdo věří v jediného, pravého Spasitele. Její slova pyšného císaře překvapila. Okouzlen její krásou ji pozval do svého paláce, kam shromáždil přední pohanské mudrce, aby s učenou pannou rozmlouvali a usvědčili ji z omylu. K Maximinovu překvapení však dívka hravě vyvrátila všechny tvrzení pohanů a mnohé z nich přesvědčila o správnosti Kristova učení.

Císař se pokusil přinutit Kateřinu k modloslužbě násilím. Kati ji na jeho rozkaz mrskali důtkami a odvlekli ji do žaláře. Měla tam zůstat,
dokud nezmění názor nebo nezemře hlady. Po dvanácti dnech se Maximinus dotazoval, zda je dívka již mrtva. Žalářníci ho ujistili, že dosud žije, a přivedli ji před něho zdravou a krásnou jako dříve. Když znovu odmítla obětovat modlám, , poručil císař, aby byla lámána kolem opatřeným ostrými břity. Jakmile se jí však katané chopili, aby ji připoutali ke smrtícímu nástroji, udeřil z jasného nebe blesk a kolo roztříštil. Jeho úlomky se rozletěly do okolí, takže mnozí z přihlížejících pohanů byli zraněni či zabiti. Kateřina však zůstala nezraněna. Když to Maximinus viděl, poručil, aby dívku sťali mečem. Sotva kat vykonal své hrozné dílo, zjevili se dva zářící andělé a odnesli tělo světice na horu Sinaj, kde je pohřbili.

Kateřina, jedna z nejuctívanějších světic středověku, bývá zobrazována s mečem v ruce a rozbitým kolem. Někdy mívá u nohou postavičku pohanského krále.

Oblíbeným tématem bylo mystické zasnoubení svaté Kateřiny – výjev, v němž světice klečí před Pannou Marií s Ježíškem na klíně a přijímá od Ježíška prsten.

(Čerpáno z knihy Křesťanké nebe (Helena Florentová, Vladimír Kopecký)