Všechny věci povstaly skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.
Jan 1,3

Historie farnosti

Nástin historie mutěnické farnosti

Původ mutěnické farnosti leží někde v dávnověku. Mutěnické pověsti naznačují, že křesťanská víra k nám mohla přijít již v 9.století. Pověst vypráví o studánce na dnešním dolním konci, kde naši předkové byli pokřtěni od samotných slovanských apoštolů sv. Cyrila  a Metoděje.

Historické doklady dále mluví o tom, že Mutěnice patřily ke statku johanitské komendy v Ivanovicích na Hané. Ivanovice patřily do majetku johanitů již od roku 1173 a zůstaly jím do husitských válek (asi 1425). Johanité sídlili v komendě v Ivanovicích a  později vybudovali poblíž Ivanovic opevněný řádový hrad Orlovice, který se stal sídlem řádového místodržitele pro Moravu. Jako první známý komtur v Orlovicích je připomínán Bertold von Salza roku 1328.

Řád johanitů vznikl v polovině 11.století původně jako bratrstvo u špitálu pro poutníky v Jeruzalémě, postupně si vytvořil i vojenskou složku a přeměnil se v rytířský řád, který si zachoval i špitálnickou funkci. Již roku 1169 byli johanité uvedeni i do Čech a usadili se v Praze.

Pravděpodobně během 13.století získala ivanovická komenda do majetku i vzdálenou ves Mutěnice u Hodonína. Johanité sem přivedli německé kolonisty, kteří podle kříže na oděvu rytířů nazývali tuto ves německým názvem „Kreuz“ (latinsky Crux), zatímco slovanští obyvatelé užívali název Mutěnice.

První písemný doklad o Mutěnicích se objevuje v papežských registrech, kde se

k 26.lednu 1349 nachází zápis, v němž se uvádí, že šlechtic Jan Chunanův z Velkých Bílovic a patricij Pavel Goblinův z Brna „kdysi posednuti nerozvážným vztekem“ zranili bratra Zdimíra, komtura domu v Kříži z řádu sv. Jana Jeruzalémského. S těmito útočníky se komtur Zdimír z Kladrubce (u Strakonic) vyrovnal. Oba útočníci byli exkomunikováni a protože se nemohli dostavit do Říma, byl sejmutím exkomunikace pověřen olomoucký biskup. Protože Zdimír je uváděn již 1348 jako komtur v Přibicích, muselo se tak stát asi dva tři roky předtím.

Z tohoto zápisu vyplývá, že v Mutěnicích existovala v té době již komenda (klášter) řádu johanitů, která měla v čele představeného – komtura. Tato komenda však zůstala závislá na Orlovicích. To dosvědčuje, že v té době již také v Mutěnicích existovala duchovní správa, pravděpodobně vedená kněžími johanitského řádu, řád však také mohl faru  pronajímat světským kněžím. Jmenovitě žádný mutěnický farář v tomto období není doložen.  Kde komenda stávala, není známo. Je velmi pravděpodobné, že to bylo v okolí dnešního kostela sv. Kateřiny. Při prodeji mutěnického johanitského zboží roku 1537 se mluví o tvrzišti, což znamená, že původně opevněné johanitské sídlo v té době již bylo pusté. Tomuto umístění komendy by snad mohl napovídat i dřívější název místa dnešní fary „na zámčisku“.

Dalším komturem v Mutěnicích (Crux), který je připomínán v písemných dokumentech, je Petr z Valečova. 5.8.1358 potvrzuje řádový velmistr Roger de Pins komturovi Petrovi, že může svůj řádový dům držet dalších deset let (listina se nachází v Národní knihovně v La Valletě na Maltě). Dále je mutěnický komtur

a zároveň člen rady starších komturů  Petr zmiňován jako účastník na provinciální kapitule řádu v Orlovicích 24.2.1360. Jména dalších mutěnických komturů pak již nejsou známa.

Johanitům patřila celá ves se všemi lány, další majetek v okolí však již asi řád nevlastnil.

Ves Mutěnice zastavil 25.8.1426 moravský markrabě Albrecht Habsburský panu Čeňku Papákovi z Mošnova. Znovu mu pak potvrdil zástavu vesnice „Kříž“ 26.8.1437.  Roku 1447  rada městečka Ivanovice na Hané pohnala před zemský soud Čeňka Papáka za to, že zadržuje 7 a půl hřivny komorního platu ze vsi Mutěnic, který byl odevzdáván markraběcí komoře (komorní plat byla zvláštní daň, kterou platily panovníkovi některé kláštery a města, kláštery vybíraly tento plat od svých poddaných – tedy orlovická komenda také od mutěnických poddaných).

11.3.1461 prodal velkopřevor české provincie johanitského řádu biskup Jošt z Rožmberka „ves Mutěnice s tvrzí, dvorem, rybníky, mlýny a vším příslušenstvím“ Mikuláši Bystřicovi z Ojnic s právem zpětného odkoupení za stejnou sumu po smrti Bystřiců. V Mutěnicích si řád nechal jen podací právo ke kostelu a duchovní správu. Šlo tedy podle dnešní  terminologie o doživotní zástavu. Biskup Jošt si pak roku 1464 ještě vypůjčil na Mutěnice od Bystřiců další částku. Ačkoli Mutěnice stále zůstaly zástavním majetkem johanitů, užívaly je různí majitelé panství hodonínského. Roku 1537 byla tato záležitost urovnána prodejem Mutěnic panu Janu z Lipé. Prodejcem byl velkopřevor řádu Jan z Vartemberka. Johanité se sice pokusili získat Mutěnice roku 1569 zpět do svého vlastnictví, ale jejich nároky již nebyly uznány. Tímto prodejem se Mutěnice staly trvalou součástí hodonínského panství.

Mutěnice po husitských válkách

Během období husitské revoluce Mutěnice, stejně jako další obce na Moravě, velmi trpěly probíhajícími válkami. Vítězové se zde střídali velmi rychle. Prameny o náboženských poměrech po husitských válkách v obci jsou jen útržkovité, takže lze jen usuzovat na skutečný stav. Nejvíce nám asi napoví údaje o majitelích hodonínského panství a jejich příslušnosti k církvím. Tito byli z počátku především nekatolíci (páni z Lipé /1512-1594/ byli čeští bratři, hrabata ze Salmu  /1594-1600/, župan Illyésházy /1600-1609/ byl vůdcem protestantské strany v Uhrách, jeho manželka Žofie Pálffy  /1609-1614/ byla kalvinistkou). Teprve hrabě Zdeněk Žampach a majitelé z jeho rodu (1614-1650) byli katolíci. Panství hodonínské roku 1650 vyženil s vdovou Annou Žampachovou hrabě Bedřich z Oppersdorfu, který je roku 1692 prodal hraběti Janu Adamovi z Lichtenštejna. Po jeho smrti roku 1712 se stala majitelkou panství jeho dcera Marie Antonie, provdaná za hraběte Czobora. Po ní zdědil panství syn hrabě Josef Czobor, který je v roce 1762 odprodal císaři Františku Lotrinskému, manželu rakouské císařovny Marie Terezie. Mutěnice se tak staly majetkem císařského rodu a zůstaly jím až do vzniku Československé republiky. Tehdy farní patronát převzal československý stát.

Myšlenky reformátora M.Jana Husa jistě pronikly i do naší farnosti. Utrakvistická víra však postupem času přebírala novoty z dalších vznikajících církví (především církev luteránská a  jednota bratrská).

K roku 1530  mluví listinné prameny  o tom, že pan Jan z Lipé obdaroval české bratry v Mutěnicích. V Hodoníně zřídil tento šlechtic českobratrský sbor.  Další pan z Lipé – Čeněk vyhrožoval roku 1583 biskupu olomouckému Stanislavu Pavlovskému, že pokud pošle na jeho panství katolické misionáře, dal příkaz svým poddaným, aby je okamžitě oběsili. V roce 1610 Kateřina Pállfy povolila Hodonínským, aby měli faráře augsburského vyznání.

Pan Zdeněk Žampach jako katolík zprvu podporoval rekatolizaci i na svém panství (roku 1621 byli na příkaz panovníka z Moravy vypuzeni kalvínští kazatelé, 1622 luteránští kazatelé a podobojí a také novokřtěnci). Později však pan Žampach zahájil zdržovací taktiku. Trpěl na svém panství nekatolíky. Při vizitaci 12/1624 komise konstatovala, že na jeho panství ještě v pěti obcích působí evangeličtí kazatelé, znovu pak  roku 1626. Ještě v roce 1636 nebyl na hodonínském panství jediný katolický farář. I v Hodoníně se katolická duchovní správa připomíná teprve v roce 1640, kdy tam působil kyjovský kaplan.

I v Mutěnicích pravděpodobně převládala českobratrská víra, stejně jako na většině hodonínského panství. Svědčí o tom zápisy ve farní kronice Mutěnic, kde autor uvádí, že v obecních účtech (dnes již ztracených) byly několikrát doklady o uhrazení „feldruňku“, jakéhosi cestovného pro potulné kazatele. V roce 1626 například uváděl: „Při slavnosti svatodušní utraceno s knězem Jiříkem po tři dni, když nám co tři svátky slovem božím a velebnou svátostí tělem a krví Páně posloužil …“  Poslední zmínka o nekatolících je z roku 1750, kdy spisovatel Herben píše, že se za hraběte z Czoboru prozradili staří kacíři též v Mutěnicích a že tehdy nepatrný zbytek kacířů mutěnských a kobylských vzal navždy za své.

Zvláštní kapitolu v Mutěnicích tvoří působení novokřtěnců. Byli to příslušníci reformovaného směru, kteří křtili až dospělé osoby a žili v uzavřených komunitách. Po vypuzení z německých zemí hledali útočiště na Moravě, kde byl v 16.století vysoký stupeň náboženské svobody. Byli to především Němci, kteří po příchodu sem ve svých kronikách užívali pro Mutěnice bývalé německé jméno obce Kreuz. Poprvé jsou v Mutěnicích připomínáni v roce 1565. Tehdy zde došlo ke spojení dvou směrů novokřtěnců, tzv. Gabrielových bratrů a hutteritů. V mutěnickém novokřtěnském domě, který asi nebyl početně příliš velký,  není za celou dobu působení jmenován ani jediný jejich kazatel. K zániku tohoto domu došlo po požáru za války v roce 1605. Ti, kdo přežili, pravděpodobně odešli do okolních komunit.

Za třicetileté války (1618-1648) v Mutěnicích zanikla farnost i škola a kostel byl zcela zpustošen. V roce 1618 je v Mutěnicích uváděno 640 obyvatel, po válce v roce 1648 pouze 150.

O farním kostele píše autor farní kroniky: „Kostel zůstal tu sice po těchto bouřlivých dobách, ale skoro úplně spuštěný bez všeho majetku a jakýchkoli statkův a to tak, že jakékoliv, byť i ty nejdůležitější opravy vykonány býti nemohly. Nebylo z čeho.“ Dále poznamenává, že po vyloupení kostela nekatolíky (tento byl oloupen a obrán o cennosti v roce 1645 od rytmistra švédské posádky v Hodoníně Kašpara Erhardta)  neměl kostel  ani střechu, proto se před rokem 1666 ani slavné mše svaté sloužit nemohly. V inventáři z roku 1668 se pak uvádí, že kostel již byl přikryt šindelem, takže musel být tohoto roku již opraven. Přitom byl kostel vybaven také bohoslužebnými rouchy a náčiním a dvěma zvony. Bohoslužby zde byly z nedostatku katolických kněží konány jen několikrát do roka, přičemž varhaník docházel z Hodonína nebo z Dolních Bojanovic. V roce 1687 měl kostel dřevěnou věž se třemi zvony, zůstal však poničený.

Duchovní správa v Mutěnicích

O katolické duchovní správě v období 15.-17. století není jasných zpráv.

První zmínky jsou o pastoraci olomouckých jezuitů, kteří se v roce 1624 přestěhovali do sousedních Čejkovic, kde získali rezidenci na tamní tvrzi. Do své pastorace převzali hned nejen Čejkovice, ale i sousední Mutěnice, Kobylí, Bořetice a Hovorany, kde katolická duchovní správa vůbec nebyla.

Farář Jan Bernard Alauda v Čejkovicích (investován 27.9.1653) měl přiděleny další fary v okolí, mezi jinými i Mutěnice. V roce 1659 přešel za duchovního správce do Hodonína. I jeho nástupce Stanislav Norbert Heinrich  (do roku 1671) měl spravovat též Mutěnice.

Další údaje však naznačují, že Mutěnice až do roku 1640 byly spravovány z Kyjova, poté po vzniku duchovní správy v Hodoníně odtamtud.

Jmenovitě jsou Mutěnice uvedeny hodonínským farářem Janem Jiřím Kučerou (1655-1659)  k roku 1658, který mimo hodonínskou farnost spravoval jako filiální také „opustlé Bojanovice s kostelem spáleným od Rákoczyho, a Dubňany, kde není kostela, a kam patří též Ratíškovice a Mutěnice“. Administrátor hodonínský František Hranický píše k roku 1668:  „kostel mutěnský byl kdysi farním, jak dosud svědčí zbytky fary, a pak 1659 jako filiální do Hodonína připojen jest“.

Hodonínští faráři spravovali Mutěnice až do roku 1718. Vznik lokální duchovní správy v Mutěnicích umožnila nadace hraběnky Marie Antonie Czoborové, pocházející z rodu Lichtenštejnů. Zakládací listina duchovní správy v Mutěnicích je datována  5.4.1718, kdy zde vznikla Capellania localis, původně pouze expozitura. V té době Mutěnice spadaly pod  děkanství milotické v biskupství olomouckém.

Správcem  expozitury byl  vlastně kaplan, závislý na  hodonínském faráři, ale sídlící již v Mutěnicích.  Prvním expozitou se stal hodonínský kaplan P. Martin Kučera (1718-1731).

Když se patronkou hodonínského panství stala císařovna Marie Terezie, dala  svým nákladem v Mutěnicích postavit roku 1769 na místě původního zchátralého kostela nový farní chrám svaté Kateřiny v barokním slohu. Z původního kostela zůstal pravděpodobně jen presbytář a část kamenného zdiva v jižním bočním průčelí. Obecní kronikář uvádí, že tehdy „zdejší obec robotu jak jetou tak pěší dávala a tak ochotně, že za jeden rok až na vyčištění vystavěn byl, že se tomu mnohý podiviti musel“. Vnitřní  úpravy probíhaly pak až do roku 1775, kdy byl kostel 25.listopadu požehnán milotickým děkanem P. Bartolomějem Goltmanem. V té době byl v Mutěnicích expozitou P. František Máchal (1760-1772), který byl pohřben v kryptě kostela. V kryptě kostela jsou pochováni ještě P. Josef Karel Böse (+1743) a dobrodinec kostela lesmistr Jindřich Paldrigan (+1744) s manželkou Polexenou (+1756).

V roce 1777 vzniklo biskupství v Brně, pod které připadly i Mutěnice. Roku 1784 bylo založeno hodonínské děkanství, které zahrnovalo také Mutěnice.  Rozhodnutím biskupské konzistoře v Brně ze dne 4.3.1785 byla v Mutěnicích zřízena samostatná duchovní správa, tzv. Curatia localis (místní duchovní správce již nebyl závislý na hodonínském faráři). Prvním lokálním kaplanem se stal P. František Hříbek (1784-1793).  Tento založil a latinsky sepsal větší část první farní kroniky. K roku 1788 se uvádí počet obyvatel Mutěnic 1208, v tom se počítá i 150 mužů zdejší vojenské posádky.

Původní kaplanka pod kostelem, dnes neexistující  (postavena 1718-1719, zbořena v roce 2007) byla v té době již velmi sešlá. Proto byla postavena v roce 1808 nová farní budova na dnešním místě u kostela, na jedno poschodí a krytá taškami. Byla postavena pravděpodobně na místě bývalého loveckého zámečku hraběte Czobora. V roce 1888 byla rozšířena, poslední větší stavební úprava se uskutečnila v roce 1942.

K vzniku farnosti v Mutěnicích došlo 23.8.1845, kde byla lokálie povýšena na farnost. Prvním farářem byl jmenován a instalován dosavadní lokalista P. Maxmilian Strobl (1827-1855), rodák z blízkého Starého Poddvorova.

Farní kostel byl radiálně upraven zevně i uvnitř koncem 50.let 19.století, kdy byla provedena nová výmalba a výzdoba interiéru. Pořídil se také nový obraz na hlavním oltáři. Někdy v 19.století byla ke kostelu přistavěna kaple Božího hrobu, dnes již neexistující. V roce 1940 byla provedena úprava kostela vně i uvnitř a kostel byl 1.9.1940 slavnostně vysvěcen brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou. Další rozsáhlá přestavba kostela proběhla v letech 1951-1952, kdy byly přistaveny boční oratoře a zvýšena věž kostela. V roce 1970 byla v kostele provedena úprava presbytáře ve smyslu II. Vatikánského koncilu, kdy stávající hlavní oltář se svatostánkem  byl zasunut do architektury presbytáře a byl postaven samostatný nový mramorový hlavní oltář. Poslední generální oprava chrámu sv. Kateřiny proběhla v letech 1995-2001, zahrnovala opravu věže, fasády, interiéru a restaurování mobiliáře kostela.

Kolem kostela se původně nacházel hřbitov, který tam existoval až do roku 1893. Nový hřbitov (dnes již starý) byl posvěcen v roce 1857.

Co se týká nekatolických církví, větší počet členů se v naší farnosti objevil pouze po vzniku církve československé v 20.letech 20.století. V roce 1921 se přihlásilo za členy této církve 170 občanů. Většina z nich se však časem vrátila zpět ke katolické víře. Ve školním roce 1944/1945 se náboženství ve škole  vyučovalo mimo katolického též ve víře československé (10 žáků) a českobratrské evangelické (5 žáků). Ve škole byly také až do zákazu nacisty slouženy pro tyto dvě církve bohoslužby. V současné době v Mutěnicích žádná větší komunita příslušníků jiných nekatolických církví není známa.

Z mutěnické farnosti pocházelo 14 kněží, 2 řeholníci a 7 řeholních sester.  ThDr. Jan Vrba se stal pravděpodobně prvním známým občanem Mutěnic, který absolvoval vysokou školu a získal doktorát. Naše farnost se také může pochlubit smutným primátem (ojedinělým patrně v celé naší vlasti), protože z celkového počtu 14 kněží rodáků zanechali duchovní služby čtyři z nich. Také oba řeholní bratři po několikaletém působení v řeholi odešli s dispensem do civilního života. Ostatní kněží  působili velmi horlivě, zvláště řeholníci vynikali v pastoraci a trpěli pro svou víru a své kněžství v komunistických žalářích a táborech.

O zbožnosti našich předků svědčí  řada kaplí, Božích muk, křížů a soch, které jsou roztroušeny po katastru obce. Řada z nich zanikla, dřevěné kříže byly nahrazeny kamennými, přesto je jejich počet úctyhodný.

(Z různých pramenů zpracoval a tabulky sestavil: L. Tesařík, 4/2008)

© 2018 Římskokatolická farnost Mutěnice. Kontakt na administrátora webu: admin@farnostmutenice.cz.